Uvědomování si smrti

Tkadlec ukončí své dílo, když je od počátku do konce protkáno jemnými nitěmi, a takový je i život člověka. (Buddha)

Smrt je nutné si připomínat a uvědomovat si, že život netrvá věčně. Pokud si nejsme vědomi smrti, nepovede se nám využít možností, které nám ta cesta jménem život nabízí. Význam života tkví v tom, že díky němu můžeme dosáhnout důležitého pokroku. 

Uvažování o smrti nemá v člověku vyvolávat strach, ale má to vést k tomu, aby si každý z nás vážil toho času, který tu má. Rozumnější než strach je rozjímání o tom, že až smrt skutečně přijde, ztratíme příležitost k duchovnímu cvičení i k praxi. Budeme-li o smrti uvažovat takto, pak to do naší praxe vnese více energie. 

Je nutné přijmout, že smrt je přirozenou součástí života. Však bez zrození není smrt a bez smrti není život. Přijmeme-li, že smrt je součástí života, pak ve chvíli, kdy přijde, jí budeme čelit lépe. 

Budeme-li se však myšlenkám na smrt vyhýbat, přestože v hloubi duše nám je jasné, že jednou přijít musí, pak je to nepatřičné a nijak si tím nepomůžeme. To stejné platí i v případě stáří. Pokud je nepřijímáme jako součást našeho života, ale považujeme za něco nechtěného, vědomě se tomu v myšlenkách vyhýbáme. To vše vede k tomu, že člověk není připraven, a když pak stáří nevyhnutelně přijde, je to pak velmi těžké.

Aby život dostal smysl, je třeba přijmout stáří i smrt jako přirozenou součást našich životů. Vnímám i, že je důležité propojit mysl - srdce - lůno. Však z lůna se rodíme a do lůna se vracíme.

S láskou,
MichaEla