Prožití smrti

"Dobrý den, váš dědeček právě zemřel," oznámil mi lékař sotva jsem dorazila na návštěvu. Jeho hlas byl plný soucitu. V tu chvíli jsem cítila pocit zmrazení a po pár minutách jsem se rozbrečela. Ne proto, že už nežiješ, dědo. ale proto, že jsem zatoužila tě chytit za ruku, pohladit tě, obejmout se. Najednou mi v tom celém nepřišlo nic divného. V té představě vnučky, loučící se s mrtvým tělem svého dědečka, bylo v tu chvíli něco láskyplného a uklidňujícího. 

Ale ta realita byla zvrácená. A to dost. Nemocnice zajistila převoz tvého těla do pohřebního ústavu, sotva mi to vlastně řekli. A najednou tě převezli někam do chladné lednice, kde jsi sám. A já místo zastavení, vzpomínání a smutnění, jsem před tím vším utíkala. Přišlo mi to celé nekonečné. Ten čas, než přišla chvíle posledního rozloučení. 

Ten čas, kde jsme se sešla celá rodina. Vzpomínání, jako bys byl někde jen na výletě a měl by ses zas brzy vrátit. Jediný důkaz toho, že se už nevrátíš, je tvé tělo v rakvi v době obřadu. Během obřadu, který jsem vlastně vůbec nevnímala a dodnes nevím, co tam kdo říkal. Ano, bolelo to dlouho. Občas mám pocit, že ta cesta bolesti je bez konce. Ale dnes vím, že je to proces. Život a smrt. Koloběh. Celý ten proces je krásně přirozený. Pokud se to nebojíme prožít. 

Co se po smrti smí, i když to není zcela běžné. Alespoň zatím. 

- Zemře-li ti blízký člověk doma, dopřej si čas pobýt s ním doma. Rozluč se s ním v klidu. Nech rozloučit se s ním i ostatní blízké. 

- Tělo zemřelého lze mít doma v chladné, dobře větrané místnosti až několik dní. 

- Nezemřel-li doma, můžeš si jeho tělo nechat přivézt. to lze však jen pohřebním vozem s chladícím zařízením dle ceníku

- Svého zemřelého si můžeš, doma i v instituci, sami zaopatřit (umýt, učesat, obléknout,...)

- V instituci, kde zemřel, jej můžeš vidět do 7 dnů od úmrtí

- Můžeš si svobodně vybrat pohřební službu, které svěříš péči o zemřelého. A to i jinou, než tu, do jejíž péče ho svěřila instituce po jeho úmrtí. 

- Můžeš zařídit zemřelému úplně jiný obřad než-li ten běžný v krematoriu. Můžeš jej vymyslet, jak cítíš, nebo na základě přání zemřelého. 

- Poslední rozloučení se může odehrát klidně i v kavárně, na zahradě, na oblíbeném místě zemřelého. Může mít i charakter vzpomínkového setkání rodiny a přátel, nebo jej pozůstalí mohou třeba pojmout jako výlet na nějaké místo spjaté se zemřelým. 

- Popel zemřelého můžeš vysypat, rozprášit i mimo oficiální hřbitov, vždy však se svolením majitele daného pozemku. Doma na zahradě můžeš. 

- Pohřbení těla mimo oficiální hřbitov nelze. 

- Můžeš se osobně zapojit do přípravy a průběhu posledního rozloučení - ujmout se hudby, upéct něco na smuteční hostinu, svázat kytici z lučních květin, napsat vzpomínkovou řeč. 

S láskou, 

MichaELA